(* 12. srpen 1924 Bystřice nad Pernštejnem - † 4. srpen 2009 Nikolčice)

Vysvěcen: 16. duben 1950

Ve farnosti: od 1. května 1981 do 4. srpna 2009

Po vojenské službě u PTP nastoupil do duchovní služby v brněnské diecézi. Působil ve farnostech Dolní Bojanovice, Blansko, Valtice, Moravská Nová Ves, Hustopeče u Brna, Starovičky, Kurdějov a Diváky. Od roku 1981 byl farářem v Nikolčicích, kde také 4.8.2009 zemřel.

(* 10. listopad 1901 Velké Pavlovice - † 4. březen 1981 Nikolčice)

Vysvěcen: 19. březen 1932

Ve farnosti: od roku 1970 do 4. března 1981

První farností, kde sloužil jako kaplan byl Měřín. Dalším působištěm byly Ratíškovice, kde se stal farářem. Poté krátce sloužil ve Vranově nad Dyjí a Lažánkách. Roku 1963 sloužil jako administrátor v Kuřimi. 

Páter Valoušek byl vězněn během totality v TNP Hájku, bývalém františkánském klášteře. Pracoval jako pomocná síla v kuchyni. V knize „Šéfe, znáte Želiv?“ se vzpomíná, jak velitel vylepil v jídelně jídelní lístek, kde byly uvedeny vybraná jídla, jako je „srnčí hřbet“, „jelení plíčka“, „svíčková“ apod. Ve skutečnosti se však jednalo o koňské maso, které páter se svými spoluvězni upravoval.

U nás ve farnosti sloužil 11 let až do svého povolání na věčnost.

(* 12. listopad 1899 Nížkovice - † 24. červen 1970 Nikolčice)

Vysvěcen: 5. červenec 1923

Ve farnosti: od roku 1962 do roku 1970

Krátce po vysvěcení působil v divisní nemocnici 6 v Brně (vojenská nemocnice). Poté se stal kooperátorem a posléze farářem v Náměšti nad Oslavou, odkud přišel do naší farnosti, kde sloužil až do odchodu na věčnost. 

(* 14. červen 1911 Protivanov - † 12. prosinec 1982 Těšany)

Vysvěcen: 1938

Ve farnosti: od roku 1954 do roku 1962

Jako kooperátor působil v Horní Bobrové a Náměšti nad Oslavou a Tvarožné. V naší farnosti sloužil 8 let. Byl farářem v Březí. Od roku 1980 byl ustanoven farářem v Těšanech, odkud odešel na věčnost. Vzkříšení těla očekává ve svém rodném Protivanově na místním hřbitově.

(* 6. září 1913 Dědkov - † 1985 Urbanov?)

Vysvěcen: 1940

Ve farnosti: od roku 1947 do roku 1954

Vypomáhal ve Žďáru nad Sázavou panu děkanovi Janu Kotkovi. Později pak v Jevišovce.

U nás byl administrátorem a od roku 1948 se stal farářem. Později nastoupil do farnosti Kamenice u Jihlavy. Působil v Budišově a Urbanově, kde patrně dožil a odešel na věčnost.

(* 7. únor 1910 Horní Štěpánov - † ? Břežany u Znojma)

Vysvěcen: 1936

Ve farnosti: od roku 1945 do roku 1947

Působil jako kooperátor v poutních Žarošicích. Kaplan v Brně-Králově Poli. Jako křepický farář sepsal pojednání "Co pouhým rozumem o Bohu lze poznati?"

V naší farnosti působil jako administrátor dva roky. V bouřlivých dobách totalitního režimu byl přeložen do královehradecké diecéze a byl odsouzen na 12 let vězení. Později je o něm zmínka v kněžském domově v Moravci na Vysočině, kde byli odsunuti nevhodní kněží. Do roku 1976 působil pak v nedaleké Bobrůvce. 

Svoji pozemskou pouť dokončil v Břežanech u Znojma, kde na místním hřbitově očekává vzkříšení těla.

(* 26. duben 1876 Tvrdonice - † 15. duben 1945 Nikolčice)

Vysvěcen: 20. červenec 1900

Ve farnosti: od roku 1916 do roku 1945

Byl vysvěcen v jubilejním roce 1900. Jeho prvním kooperátorským působištěm byl Bítov. Poté Blansko a Velký Újezd. Do Nikolčic přibyl v průběhu první světové války. S farníky pak prožil strasti druhé světové války.

Byl konsistorní radou a auditorem. Na jeho epitafu před farním chrámem je zapsáno, že zesnul tiše v samém zrodu národní svobody, po níž tolik toužil.

(* 12. listopad 1866 Nemojany - † 5. srpen 1946 Brno - Bystrc)

Vysvěcen: 28. červenec 1889

Ve farnosti: od roku 1907 do roku 1916

Působil v Brně-Bystrci. Kvůli vážné nemoci byl na zdravotním pobytu v Rakousku, kde působil jako zámecký kaplan ve Weitwörthu. Krátce působil v Dalešicích u Hrotovic, poté v Havraníkách u Znojma.

V naší farnosti působil devět let. Zde byl velmi činný ve spolkovém životě. Jeho velkou zálibou bylo včelaření. Tzv. Adamcova míra je dodnes mezi včelaři rozšířená. Také sestavil horem přístupný úl. 

Roku 1913 byl jmenován konsistorním radou. Stal se farářem v Břeclavi a poté se opět vrátil do Bystrce, kde se stal farářem. Byl mu udělen titul Mons. Na věčnost byl povolán v 79 letech na jeho posledním působišti. Vzkříšení těla očekává ve svém rodišti na hřbitově v Lulči.

(* 18. listopad 1861 Kyjov - † 9. prosinec 1942 Staré Brno)

Vysvěcen: 1883

Ve farnosti: od října 1891 do roku 1907

Působil v Rovečné, Bučovicích a Kobylí. U nás působil 16 let. Mimo duchovní službu též překládal do češtiny z téměř třiceti jazyků. 

Byl dotazován: „Jak jste se, prosím Vás, důstojný pane, tak ty řeči naučil? Kde a kdy? Měl jste nějakou zvláštní metodu?“ „Učil jsem se pořád. Ráno přede mší, u oběda, na dlouhých procházkách odpoledne i večer, na polích i v lese, dlouho do noci. A metodu? Nejdřív jsem se vždycky hleděl naučit gramatiku, potom jsem se naučil slovník, potom vazbu vět a slov a už jsem se pustil do překládání. Někdy to bylo ovšem těžké. Tak například jsem si musel sám sestavit islandsko-český slovník, a to přes islandsko-dánský slovník... “

Jeho posledním farářským působištěm byla Prace. Žil na odpočinku u augustiniánů na Starém Brně v Augustineu - ústavu pro staré a nemocné kněze, odkud odešel na věčnost.

(* 11. září 1862 Babice nad Svitavou - † 23. duben 1927 Brno-Vranovská / Čebín)

Vysvěcen: 26. červenec 1887

Ve farnosti: od července 1889 do září 1891

Kooperátor v Jinošově. Administrátor v Protivanově. U nás ve farnosti se stal vůbec prvním kooperátorem - výpomocným knězem. 

V té době tady působili dva duchovní. Farnost zahrnovala krom Nikolčic také Nové Dvory, Karlov a Bažantnici. Celkem čítala okolo 680 katolíků. Páter Musil byl později poslán do farnosti Rovečné, kde se stal farářem. Poté farářem v Sulíkově. Jeho poslední farností se stal Čebín. Ke sklonku života pobýval v Brně v Zábrdovicích na Vranovské ulici, kde byl zaopatřen a odešel na věčnost. 

(* 2. listopad 1843 Víděň u Velkého Meziříčí - † 7. leden 1912 Cetkovice)

Vysvěcen: 9. červenec 1869

Ve farnosti: od července 1879 do roku 1891

Kooperátorem v Novém Městě na Moravě, Bystřici nad Pernštejnem. Farářem v Želešicích. Roku 1879 v Židlochovicích obdržel kanonickou investituru pro faru v Nikolčicích.

Během jeho působení s dítky z nikolčické školy sbíraly milodary, které posílaly na misie do dalekých zemí.

Roku 1889 patrně kvůli nemoci, žádal o úlevy ve sloužení mše a byl mu přidělen kooperátor P. Václav Musil, který se tak stal prvním výpomocným knězem v naší farnosti. Nicméně v tomto případě to nebylo obvyklé, protože je v katalogu kněží uvedena poznámka "non system".

Páter Kučera byl poté povolán do Horního Štěpánova, a nakonec do jeho posledního působiště Cetkovic, odkud byl povolán na věčnost.

(* 22. prosinec 1844 Velké Meziříčí - † 23. červen 1814 Nové Hvězdlice)

Vysvěcen: 1869

Ve farnosti: od 20. ledna 1876 do července 1879

Po smrti pátera Wielanda administrovali krátce farnost P. Vilém Kalivoda a P. Jan Novotný, který byl čerstvě ustanoven do Křepic. 

Důstojný pán Kyjánek působil jako kooperátor v Kdousově a Třebíči. Nikolčice byly jeho prvním působištěm, coby farář. Zde se seznámil s páterem Kosmákem, který působil v nedalekých Moutnicích. Společně se pak i s křepickým farářem po okolí nazývali „tři kurfiřti“  (Kolín, Mohuč, Trevír - Křepice, Moutnice, Nikolčice).

Později se stal lokalistou v Želešicích. Když byl instalován jako farář do Nových Hvězdlic, popsal tuto událost páter Kosmák v povídce „Dva staří vlastenci“ . Na stáří úplně oslepl. Ze svého působiště odešel na věčnost. Vzkříšení těla očekává na hřbitově ve svém rodišti.

(* 1801 Rothwehr - † 8.červen 1875 Nikolčice)

Vysvěcen:

Ve farnosti: od 8. prosince 1838 do 8. června 1875

Administrátorem nikolčické farnosti byl na pár měsíců P. Antonín Halla. Ke konci roku 1838 ho vystřídal Jan Wieland, který se zde stal lokálním kurátem.

Působil jako kooperátor v Deblíně a Kuřimi.

Stal se lokalistou a od roku 1858 prvním farářem v Nikolčicích, neboť lokálie byla povýšena na farnost. Získal titul konzistorního rady a bylo mu uděleno vyznamenání u příležitosti kněžského jubilea. Tentýž rok byl povolán na věčnost. Vzkříšení těla očekává na místním hřbitově.

(* 1785 Praha - † 24. listopad 1869 Hustopeče)

Vysvěcen: 1813

Ve farnosti: od 4. listopadu 1825 do 1. července 1838

Kooperátor v Blížkovicích, Rožné, ve Zvoli u Pernštejna. Opět se ujal správy v Nikolčicích a působil zde jako lokalista. Vnitřní výmalba kostela byla jeho dílem.

Roku 1831 řádila na Moravě první vlna cholery. V Nikolčicích zemřelo přes 50 lidí. Páter Zrubek zaopatřoval a pochovával. Od tohoto roku byl hřbitov přesunut od kostela na severovýchodní stráň.

Po třináctiletém působení byl povolán do Strachotína, kde se stal farářem. Nechal vystavět novou sakristii a posvětil křížovou cestu, která zde do té doby nebyla. Na stáří dožil v Hustopečích, odkud byl Pánem povolán na věčnost.

(* 30. září 1794 Podlesí u Neratova - † 5. únor 1860 Rajhrad)

Vysvěcen: 28. srpen 1821

Ve farnosti: od 21. února 1823 do 4. listopadu 1825

Pokřtěný byl jako Josef v neratovském kostele. Studoval v Olomouci a vstoupil do piaristického kláštera, kde přijal jméno Glycerius, nicméně po noviciátu a dalších studií se rozhodl řád opustit. Roku 1817 vstoupil k benediktýnům do rajhradského kláštera.

Působil jako učitel v klášterní škole a věnoval se péči o duše v Nikolčicích a Modřicích. V letech 1827–1832 byl rektorem v Modřicích a později působil jako pomocník při správě farností. Po návratu do kláštera se věnoval katalogizaci knihovny, kterou přetvořil v organizovanou sbírku s novým katalogem. V roce 1836 byl jmenován profesorem náboženství a pedagogiky na filozofickém institutu v Brně. Jeho vyučovací styl byl náročný a přesný, což mu zajistilo respekt nadřízených, ale méně obliby mezi studenty. V roce 1843 se vrátil do Rajhradu, kde se plně věnoval knihovnické činnosti. Od roku 1844 byl prefektem rajhradské knihovny, kterou spravoval s neobyčejnou pečlivostí. Vytvořil podrobný katalog knih, včetně inkunábulí. Jeho celoživotní práce byla obdivována pro svou důslednost a preciznost. Po těžké nemoci, která ho dlouho poutala na lůžko zemřel 5. února 1860.

P. Antonín Rücker zanechal významný odkaz nejen jako duchovní, ale také jako badatel a knihovník, který se zasloužil o systematizaci rajhradského knižního fondu.

(* 1789 Kostelec v Čechách - † 1859 ?)

Vysvěcen: 1813

Ve farnosti: od 1. srpna 1818 do října 1822

Působil jako kooperátor v Hustopečích, Borkovanech a v Hodoníně. Zde v Nikolčicích se stal lokalistou. Kvůli úsporám ze strany patrona měla být nikolčická kuracie zrušena. 

Obec Nikolčická žádala o ponechání pátera Havránka. Žádosti nebylo vyhověno a on odešel do Horních Bojanovic.

Když byl kurátem v Křepicích, vystoupil proti správci z Horních Bojanovic pro neúctu k náboženství. 

Poté se stal farářem v Boleradicích. Na odpočinku dožil ve Velkých Pavlovicích.

(* 1786 Deschens - † 3.leden 1827 Olšany u Dačic)

Vysvěcen: 1810

Ve farnosti: od 6. října 1815 do února 1818

Kooperátorem v Třešti. Po tříletém působení zde v Nikolčicích byl ustanoven v Olšanech u Dačic jako lokální kaplan. Na věčnost byl povolán v poměrně mladém věku.

(* 8. prosinec 1783 Brno - † 22. únor 1851 Jevišovka)

Vysvěcen: 1806

Ve farnosti: od 8. listopadu 1810 do dubna 1815

Kooperátor v Blansku, kde německým hexametrem vymaloval ve starosvětské idyle celý tento kraj včetně moravského krasu v Jurendově Moravii. 

Dalším stanovištěm byly Šlapanice. Zde v Nikolčicích se stal lokálem. Poté nastoupil jako kaplan ke sv. Jakubovi v Brně. Byl také básníkem. Jeho dílko o lednicko-valtickém areálu vyšlo knižně. 

Později byl ustanoven jako farář v Jevišovce, odkud byl povolán na věčnost.

(* 3. říjen 1759 Slavkov u Brna - † 14. březen1833 Slavkov u Brna)

Vysvěcen: 1787

Ve farnosti: od listopadu 1802 do dubna 1810

V roce 1783 žádal o přijetí do generálního semináře v Hradisku u Olomouce, udělení tonzury a čtvrtého stupně nižšího kněžského svěcení mimo brněnskou diecézi. 

Ustanoven kooperátorem v Osové Bítýšce a v Olbramovicích u Znojma. 

S nikolčickými farníky prožil napoleonské války. Poté odešel do Starovic, později se stal farářem v Borkovanech a od roku 1819 klobouckým děkanem.

Stáří dožil ve svém rodišti ve Slavkově, odkud odešel na věčnost.

(* 25. srpen 1752 Uherské Hradiště - † 24. duben 1811 Hustopeče)

Vysvěcen: 1776

Ve farnosti: od června do září 1802 

Byl ustanoven kooperátorem v Lanžhotu, poté v Čejkovicích. Byl kaplanem v Hustopečích. V Nikolčicích pak krátce působil jako administrátor hustopečský.

Roku 1807 žádali starovičtí, aby se stal jejich duchovním správcem. Žádosti patrně nebylo vyhověno.

P. Bernard zemřel v Hustopečích, odkud byl povolán na věčnost.

(* 1749 Mohelnice - † 14. duben 1807 Hustopeče)

Vysvěcen: 1772

Ve farnosti: od června 1797 do května 1802

Působil ve Vranově nad Dyjí a v Hodoníně. Po pětiletém působení v Nikolčicích byl povolán do Rakvic, a potom působil krátce v Hustopečích, odkud odešel na věčnost.

(* 25. prosinec 1746 Pravlov  - † 10. září 1802 Archlebov)

Ve farnosti: od dubna 1795 do prosince 1796

Působil jako kooperátor v Hostěradicích, jako lokál pak v Horních Dunajovicích a po Nikolčicích v Archlebově, kde působil až do svého odchodu na věčnost.

(* 1745 Telč  - † 19. prosinec 1803 Boleradice)

Vysvěcen: 1769

Ve farnosti: od listopadu 1794 do března 1795

Bývalý kanovník premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. V Nikolčicích působil krátce jako administrátor. Poté působil v Boleradicích odkud odešel na věčnost.

(* 11. listopad 1730 Židlochovice  - † 4. říjen 1794 Nikolčice)

Vysvěcen: 1759

Ve farnosti: od května 1765 do 4. října 1794

Za jeho působení se se začal stavět současný chrám sv. Jakuba. Roku 1785 se stal prvním knězem, tzv. lokální kurát v samostatné duchovní správě. 

V době jeho nepřítomnosti za něho zastupoval P. Methoděj Holub Ocist., cisterciák ze ždárského kláštera, který působil ve Velkých Němčicích a P. Josef Mikulovský, lokální kaplan křepický. 

Páter Martin zde dožil a byl povolán na věčnost. Po jeho úmrtí vykonával duchovní službu blučinský farář P. Matyáš Jablonský.